OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
New Yorská zrůda INCANTATION vyplivla na svět novou fošnu s líbezným názvem "The Infernal Storm", jenž je v kvalitě zhoubné produkce zase o něco dál než její famózní předchůdce "Diabolical Conquest"(1998). Toť vše, co bych tak mohl napsat k novince těchto nenapodobitelných kazatelů amerického brutálního death metalu. Přeci se nebudu v každé recenzi desek z tohoto stylu pořád dokola opakovat, že? Kdo si zamiloval drsnou chuť této hudby, bude neskonale nadšen a potěšen, kdo jí teprve přichází na chuť, dostane definitivní dávku a stane se z něj otrok death-u, kdo to naopak nesnáší a opovrhuje tím, bude nesnášet a opovrhovat i nadále.
Copak vám mám pořád psát, že disharmonické a hutné kytary, rychlé a přesné bicí a hlavně brutální chrapot, to vše v kombinaci s kvalitním nazvučením, to mají u mě vždy předem vyhráno a moje objektivita jde do háje? Copak mám pořád tlachat o tom jak se v severní americe (a nejen tam) neustále rodí skvělé podzemní kapely hrající neskutečně brutální a vynikající muziku, která má nápad, náboj a hlavně smysl? Že se v současné překomercionalizované době, plné elektronických paskvilů, najdou lidé, kteří jdou vlastní cestou a nehledí na trendy a výstřelky? A v neposlední řadě, že se najde vždy dostatek posluchačů a obdivovatelů této zkázonosné produkce, která se nikdy nedostane na výsluní všeobecného zájmu a proč taky?
INCANTATION roku 2000 jsou pořád stejní, jako INCANTATION v roce 1998. Nečekejte žádné změny, jen porci pořádně tvrdého, zničujícího, devastujícího, rafinovaného a hlavně zatraceně dobrého death metalu!!! Já osobně v hudbě nepotřebuji více, abych se dostal do té správné nálady. Možná namítnete, ten je ale nenáročný, ale já náročný jsem! Někomu stačí si každý půlrok kupovat nové desky od oblíbených popových hvězdiček a je mu jedno, jakou kvalitu si pořizuje. Já poslouchám pro mnohé primitivní a hroznou hudbu, ovšem moje nároky na její kvalitu jsou vysoké a vězte, že "The Infernal Storm" mě plně uspokojilo.
Dva roky čekání na nové album se vyplatilo. Nejvýraznější změnou je post vokalisty, kterého se s bravurou ujal novic Mike Saeze a rozdíl mezi jeho předchůdcem Danielem Corchadou a ním vůbec nepostřehnete. Obadva disponují chrapotem par excelence. Stálicí je kytarista John McEntee, jehož styl hraní k Incantation patří naprosto neodmyslitelně asi jako starý komunista na letenskou pláň, a basák Rob Yench. Za bicí usednul ve studiu výborný Dave Culross, jenž ovšem ke stálím členům spolku nepatří. Z čehož tedy vyplývá, že stálou posádku lodě INCANTATION tvoří pouze tři chasníci bez bubeníka a z tohto důvodu bylo pravděpodobně zrušeno i evropské turné. Velmi mě to mrzelo hlavně během konání festivalu Brutal Assault v Blansku, kde měli být INCANTATION jedním z hlavních taháků. Ovšem není všem dnům konec a rozhodně to zatím nevypadá tak, že by to měli hoši zabalit a určitě se dočkáme jejich návštěvy i v naší milované vlasti.
Teď by měl přijít asi závěr, že? Ale žádného se nedočkáte, protože death metal se ještě na žádný svůj odchod nechystá a já věřím, že se toho ani tak brzy nedočkám ...
Teď by měl přijít asi závěr, že? Ale žádného se nedočkáte, protože death metal se ještě na žádný svůj odchod nechystá a já věřím, že se toho ani tak brzy nedočkám ...
8 / 10
John McEntee
- kytara
Rob Yench
- baskytara
Mike Saeze
- vokály
Dave Culross
- bicí
1. Anoint The Chosen
2. Extinguishing Salvation
3. Impetuos Rage
4. Sempiternal Pandemonium
5. Lustful Demise
6. Heaven Departed
7. Apocalyptic Destroyer of Angels
8. Nocturnal Kingdom of Demonic Enlightenment
Unholy Deification (2023)
Sect of Vile Divinities (2020)
Profane Nexus (2017)
Dirges Of Elysium (2014)
Vanquish in Vengeance (2012)
Degeneration (single) (2012)
Scapegoat (single) (2010)
Blasphemous Cremation (EP) (2008)
Primordial Domination (2006)
Thieves Of The Cloth (single) (2006)
Decimate Christendom (2004)
Blasphemy (2002)
Live Blasphemy (live) (2001)
The Infernal Storm (2000)
Diabolical Conquest (1998)
The Forsaken Mourning Of Angelic Anguish (EP) (1997)
Tribute To The Goat (live) (1997)
Promo (demo) (1996)
Upon The Throne Of Apocalypse (1995)
Mortal Throne Of Nazarene (1994)
Onward to Golgotha (1992)
Deliverance Of Horrific Prophecies (EP) (1991)
Entrantment Of Evil (EP) (1990)
Demo 1 (demo) (1990)
Rehearsal Demo (demo) (1990)
Datum vydání: Úterý, 9. května 2000
Vydavatel: Relapse records
Produkce: Bill Korecky
-bez slovního hodnocení-
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.